Co když musíš zastavit

Jsem člověk v pohybu. Miluju běh, jógu, organizování akcí, práci v kavárně. Žiju aktivně a svůj čas mám rozplánovaný do poslední minuty – mezi rodinou, prací, sportem a projekty. Všechno do sebe krásně zapadalo, cítila jsem se silná, zdravá, plná energie. Funkční dech, vyvážená strava, pravidelný pohyb – to všechno mě posouvalo kupředu. Připravovala jsem se na Pražský půlmaraton,  rozhodovala jsem se jestli běžet v květnu i maraton. Život byl ve skvělé rovnováze. Alespoň jsem si to myslela…

A pak přišla nemoc. Zastavení.

Den před odjezdem do Itálie mi vyskočila horečka. Ale plán byl jasný – musím řídit, děti čekají, přátelé taky. Cestu jsem zvládla, ale první dva dny jsem jen ležela. Pak se mi ulevilo, tak hurá na lyže. Dva dny a zase zpět do postele. Nakonec jsem zbytek dovolené zvládla, ale poslední ráno mě probudila bolest lýtka. Na chvíli mi probleskla hlavou myšlenka na trombózu, ale vytěsnila jsem ji. Přeci mám věci pod kontrolou. Takže jsem šla lyžovat a domů jsem jela na noc opět 11 hodin.

Následující den po 3 hodinách spánku jsem byla celý den na nohách na stánku s kavárnou na běžeckém závodě.  Lýtko bolelo víc ani se tomu nedivím. Další den ještě víc. A pak mě napadlo – nechám si to namasírovat. Nejhorší bolest v životě, ale i zatnula jsem zuby a nechala jsem si to masírovat (při trombóze je to to nejhorší co člověk může udělat). Druhý den už jsem nemohla chodit. A najít cévního doktora? Skoro nemožné. Ale protože jsem tvrdohlavá, podařilo se mi dostat k lékařce, která mi potvrdila diagnózu: hluboká žilní trombóza.

Svět se mi obrátil vzhůru nohama. Konec běhání minimálně na dva měsíce, cvičení jógy podle jak mi bude a bude se to hojit. Injekce, léky, klid.

Okolí se mě ptá: "Jak to zvládáš? To pro tebe musí být strašné!" A víte co? Není. Samozřejmě, že jsem měla strach. Několik dnů jsem přemýšlela nad tím, jestli se vůbec ráno probudím. Uvědomila jsem si, že jsem mohla umřít. Ale vděčnost, že to dopadlo takhle, převážila.

Tělo mě zastavilo, protože jsem to sama neudělala. Přehodnotila jsem spoustu věcí. Doma jsem se naučila delegovat povinnosti, protože zvládnout všechno? To sice jde, ale má to smysl? Nemá. Odpočinek je nutnost, ne luxus.

A ponaučení? Máme jeden život, jedno zdraví. A člověk se o sebe musí starat. Nic nám neuteče, na všechno je čas. Podstatné je tady a teď – poslouchat své tělo, co nám říká. Dopřát mu lásku, klid, odpočinek. Protože když to neuděláme my sami, tělo si tu pauzu vezme. A někdy způsobem, který si nevybereme. 

S láskou

Helča

K vizuálnímu členění textu slouží obrázkové sekce

Kromě nadpisů vám s členěním textu na správných místech pomohou i obrázkové sekce. Jednotlivé odstavce vašeho článku oddělte obrázky, které vhodně doplní obsah.

Pokud uvádíte důležitá slova či myšlenky, použijte pro zvýraznění textu citaci.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et.